Dvě stříbrné medaile pro Beksu

MČR U15 - Pelhřimovské sojky si vítězství za celou sezónu určitě zasloužily, my stříbro bereme

Když jsme vyhrávali jeden mistrovský titul za druhým, zdálo se některým soupeřům, že nám v Pardubicích pomáhají rozhodčí. Moje odpověď byla vždy stejná:  domácí prostředí je vždycky velkou výhodou, a proto je třeba brát souboj o první místo v dlouhodobé části soutěže jako jeden z hodně důležitých faktorů konečného úspěchu. Rozhodně nikdo nechodí za rozhodčími s prosíkem o pomoc, rozhodně nikdo jim ničím nepodlézá, ale všichni prostě podléhají atmosféře. A ta byla v Pelhřimově opět skvělá, podobně jako mnohokrát před tím v Pardubicích. A z mého pohledu zase jednoznačně pomohla domácím a ukázala, jaký smysl má kvůli zisku téhle výhody  se po celý rok poctivě prát a nic nevypouštět.  Proto si nechceme hrát na ukřivděné, byť mnozí objektivní diváci viděli mnoho vskutku rozporuplných rozhodnutí, která otáčela kormidlem skóre tam, kde si to domácí přáli. Závěrečný turnaj už ale je pouze dohrávkou celoročního průběhu a ten nastavil jasné zrcadlo, že sojky byly dlouhodobě nejlepší, a proto se titul dostal do správných rukou. I když náš tým ve finálovém turnaji ukázal, že se kleště pomaličku uzavírají a že rozdíl mezi oběma týmy už není zdaleka tak propastný, jako býval.

Samozřejmě, že vyhrát chce každý, ale když už se to nepodařilo nám, jsem  opravdu rád, že titul zůstal doma. Sympatičtí domácí pořadatelé, velcí basketbaloví nadšenci, si svoje chvíle slávy určitě zaslouží.  Už proto, že je nyní potká osud všech malých klubů a že se jim jejich sojky rozletí do vzdálených hnízd, aby mohly dále sílit a zlepšovat své dovednosti v konkurenčním prostředí  velkých basketbalových center.  I za tenhle přístup ke svým odchovancům jim patří velké poděkování a víra, že se z nich jednou stanou opravdoví mušketýři z Vysočiny, kteří proslaví svoje malebné městečko třeba stejně jako zdejší  rodáci  bratři Lubomír a Oldřich Lipští svými filmovými komediemi.

Vystoupení našeho týmu  na závěrečném turnaji bylo velmi důstojné. Na moji žádost klub ponechal v závěrečné nominaci všech 15 hráčů, kteří poctivě bojovali v průběhu celého roku. Bylo by opravdu kruté někoho z nich před mistrovstvím vyřadit a nechat doma. Tým se na turnaji semknul, prozíravým krokem bylo převedení kapitánské funkce z Tomáše FIDLERA na Filipa HORKÉHO. Oběma to prospělo a oba podávali na turnaji vynikající výkony. Podobně jako po zranění se v pravý čas vrátivší „Tasmánský čert“ Jura KRET. Skvěle se s atmosférou mistrovství srovnal i  nezvykle bojovný a odolný Jan ŠINDELÁŘ a nejzkušenější hráč týmu Jakub PROVAZNÍK zařazený do All stars turnaje. Po velkém propadu výkonnosti a ztrátě sebevědomí se do formy v pravý čas vrátil i Jan CHMELÍK, podle mého názoru jeden z hráčů budoucnosti. Sedmým nejvyužívanějším hráčem byl Ondřej HUSTÁK, spolu se svým dvojčetem Adamem nejvyšší hráč turnaje. Oba bratři před sebou  určitě mohou mít hvězdnou basketbalovou kariéru, ale pouze za předpokladu, že pochopí, že bez práce nejsou koláče, nebudou-li  si ulevovat z tréninkového procesu a budou-li schopni trénovat minimálně stejné dávky jako ostatní členové týmu. Dojíždění z Jaroměře je určitě vysilující, ale před nimi pravidelně zvládali takto trénovat borci ze Svitav, Poděbrad, Kolína,  Ústí nad Orlicí,…, a pro úspěch týmu se mohli přetrhnout. Na těchto borcích bylo vidět, že hrát zápasy za nás vždycky chtěli a dělali pro to maximum, s jejich touhou trénovat to už ale bylo  horší.  Dalším nejvytěžovanějším hráčem týmu byl jeho benjamínek Marek PŮLPÁN (roč.2004). Pokud mu zápas sednul, byla radost se na něho dívat,  když ne,  dělal velké množství chyb, ztrácel rychle sebevědomí. Přesto by z něj mohl  při jeho talentu vyrůst rozehrávač budoucnosti, už proto, že má absolutně nejlepší tréninkovou morálku a pro basket dělá první poslední. Zbylými členy týmu byli Jan ŠKODA, hráč, jenž jenom velice nerad upravuje svoje špatné stereotypy a návyky z raných basketbalových let, Tomáš PŮLPÁN, jehož výkonnost při jeho poctivosti určitě půjde hodně rychle vzhůru, Radovan MRÁZEK a Michael HEJZLAR, u nichž všechno rozhodnou geny a výška v dospělosti, neb z basketu toho umějí opravdu hodně moc, a přeloučská dvojčata Petr KOUBA s Jiřím PLAČKEM, od nichž si stále hodně slibujeme, ale kteří svůj potenciál zatím nenaplnili ani z poloviny. Se skupinou trénovali i Michael PRIESSNITZ a Vojtěch KVAPIL, oba táhli B tým a oba musí i nadále tvrdě pracovat, aby své kamarády výkonnostně dorostli. Přesto by možná v menší konkurenci v jiných letech mohli i oni patřit k oporám, pouze doplatili na asi nejširší konkurenci v našem žákovském týmu za posledních 30 let. Co bychom za ně v příštím roce dali!

Děkuji tímto spolupracovníkovi Tomáši NOVOTNÉMU za vzornou spolupráci při trénincích i utkáních,  jakož i za komunikaci s rodiči během celé sezóny a vedoucímu týmu Luďkovi MAŤÁTKOVI za pomoc při víkendových akcích. V neposlední řadě bych rád poděkoval kondičnímu trenérovi Lukáši DIEPOLDOVI zejména za výborné načasování formy před závěrečným turnajem a celkovou starost o tělesné schránky našich hráčů a věřím, že naše spolupráce bude pokračovat i v příští sezóně.

NF U12 - Ohlédnutí za národním finále

V pátek časně ráno vyrazil plný autobus hráčů a fanoušků Beksy na Národní finále kategorie mladších minižáků do Příboru a Nového Jičína. Cesta nám příjemně ubíhala neboť si chlapci připravili zábavný program. V Novém Jičíně jsme hráli skupinu B společně s týmem Olomouce a Klatov.

Do prvního zápasu jsme nastoupili proti Olomouci. Chlapci hráli velmi dobře jak na útočné tak na obranné polovině. O poločase jsme jasně vedli a zápas jsme vyhráli s vysokým skórem. Druhý zápas proti Klatovům byl  mnohem těžší.  Klatovy hráli velmi dobře a prakticky se zápas zlomil až na začátku poslední čtvrtiny a my jsme si tak odnesli druhou výhru. Ve čtvrtfinále na nás čekal 2. tým ze skupiny D a to  Jihlava. Byl to boj o každý míč. Hrál se krásný žákovský basketbal. Zápas byl vyrovnaný až do konce, ve kterém jsme měli více sil a soupěře z Vysočiny jsme nakonec udolali. Semifinále jsme hráli proti Nymburku. Zápas to byl vyrovnaný do poslední minuty. Až v závěru jsme odskočili a zaslouženě vyhráli o sedm bodů. Těšili jsme se na finále, ve kterém nás čekal velmi těžký soupeř z Ostravy. Bohužel  se nám finále moc nevyvedlo. Chlapci sice docela dobře bránili ale v protiútoku byli pomalí a nehráli kolektivně. Navíc jsme neproměnili jasné koše a tak nám Ostrava trochu odskočila a už se nám nepodařilo srovnat. Prohrané finále bylo sice pro kluky trochu zklamáním, ale když měli na krku stříbrné medaile smutek byl pryč. Za celý turnaj zaslouží chlapci obrovskou pochvalu. I když jsme prohrávali, nevzdali jsme se a hráli naplno do úplného konce. 

NF U11 - Skvělé 5. místo pro naše nejmenší

Ve dnech 19. – 21. 4. se nejmladší mini žáci zúčastnili Národního finále v Hradci Králové. Do turnaje jsme vstoupili utkáními ve skupině, kdy jsme nejdříve porazili SK UP Olomouc a poté prohráli s pozdějšími vicemistry z USK Praha. Zápas s Olomoucí začal s určitou nervozitou. Kluci dlouho bojovali s úspěšností střelby, ale to bylo zapříčiněno počáteční nervozitou. Výsledné skóre bylo 57:40. Druhý zápas proti USK Praha se nesl téměř ve stejném duchu. USK nás zaskočilo velmi agresivní obranou a kluci místo toho aby začali hrát rychleji, složili veškeré své zbraně. USK zaslouženě zvítězilo 53:29.

Druhý den nás čekal klíčový zápas. Čtvrtfinálový souboj proti rivalovi ze  Svitav. Klíčem k úspěchu bylo ubránit jejich dva bodové hráče Bryšku a Špačka. Zejména ubránit Bryšku se nepodařilo. Kluci bojovali a rvali se celý zápas, ale bohužel na soupeře nestačili. Prohra 63:60 mrzí o to víc. Velmi solidní zápas odehrál Ondra Bílek, který se poslední měsíc hledal zejména na útočné polovině, ve čtvrtfinálovém utkání se našel a díky jeho košům a skvělé obraně jsme dlouho drželi naději na výhru.Nezbývalo nám tak nic jiného než zápasy ve skupině o 5. místo. Nejprve jsme zdolali SAM Brno 48:22. a v sobotním posledním zápase po nervy drásajícím utkání BK Děčín 50:48. V tomto zápase ze všech kluků spadla nervozita a každý nechal na hřišti i lavičce opravdu vše. Díky patří také našim fanouškům, kteří v tomto zápase byly opravdu slyšet a vytvořili skvělou atmosféru.

Národní finále ukázalo jasně naše slabiny, zejména v obraně bez míče a nepozornost kluků v útoku. Zároveň je potřeba, aby každý hráč na hřišti byl nebezpečný a sledoval hru, to se bohužel o všech říci nedá. Na turnaji jsme měli vyšší cíle, ale i 5. místo bereme jako úspěch a jako velkou zkušenost do příští sezony. Ve finále zvítězil tým NH Flames Ostrava před USK Praha, třetí skončil náš přemožitel BK Svitavy.