Představujeme naše hráče: Juraj Kret (U15)

Jak těžké bylo pro Juraje stěhování do Pardubic, jak to vnímali rodiče, jaké jsou jeho plány a mnoho dalšího se dozvíte v našem rozhovoru.

Přednosti jsem zdědil po taťkovi

Ahoj Juro, začneme zlehka, jak a kde ses dostal k basketbalu?

Jako malý jsem hrál asi dva roky lední hokej, ale moc mě to nebavilo, tak mně táta řekl, ať zkusím basketbal. Takže jsem asi v první nebo druhé třídě začal hrát basketbal. Díky tomu, že měl otec hodně známých ve Žiaru nad Hronom v místním basketbalovém klubu, tak jsem  začínal  právě  tam.

Jaké byly tvoje basketbalové začátky? Bavil tě basketbal od samého začátku?

Já jsem byl a v podstatě stále jsem takové bezstarostné dítě, takže jsem to bral tak, že si jdu zaběhat, zaházet na koš, žádný stres jen zábava, ale musím říct, že ze začátku to bylo dost tragické. Postupem času jsem se ale stále zlepšoval, až jsem to dotáhl do Pardubic a doufám, že to pro mě není konečná stanice.

Patříš k vyšším hráčům v týmu U15 a ani v U17 se výškově neztrácíš, byl jsi takto vysoký od malička?

Ani bych neřekl, když jsem začínal s basketbalem, tak jsem nevyčníval ani basketbalově, ani výškově, ale zhruba v deseti letech jsem se hodně vytáhl a od té doby jsem byl vždy jednoznačně nejvyšší v týmu.

Máte basketbal v rodině?

Určitě ano. Ze strany otce hrál v podstatě každý v rodině basketbal, otec na poměrně vysoké úrovni a díky tomu měl konexe na basketbalový klub ve Žiaru a tak jsem tam působil až do přestupu do Pardubic. Basketbal hraje i můj mladší bratr.

Když jsi zmínil svého otce, tak máš něco basketbalového,  co měl i on a tys to dostal takzvaně do “vínku”?

Dá se říci, že svoje největší přednosti. To je rychlost, dynamika a nízké těžiště. Otec byl velmi atletický hráč a myslím,  že i já jsem takový a doufám, že to budu ještě rozvíjet.

Co naopak považuješ za svoji slabinu?

Před touto sezonou bych řekl, že je to střelba z delší vzdálenosti a zbrklost, ale musím říct, že od doby co jsem v Pardubicích,  tak si myslím, že jsem se střelecky  hodně zlepšil, takže největším problémem je jednoznačně to, že jsem zbytečně zbrklý. Vím o sobě, že mám v sobě velký potenciál a zbrklost je to,  co mě ve hře nejvíce brzdí. Ale myslím si, že i v tomto jsem se zlepšil, protože ještě na Slovensku to bylo ještě o mnoho horší.

Právě pro tvoji rychlost i zbrklost ti trenér Procházka začal říkat Tasmánský čerte, jak se ti to líbí?

Nemůžu říci, že bych z toho byl nadšený, ale už jsem si zvykl. Mám trenéra Procházku velmi rád, protože si dokáže z hodně věcí udělat srandu je s ním zábava a já nemám problém si udělat srandu sám ze sebe, takže si myslím, že jsme v pohodě. Jen by na mě nemusel tolik křičet :).

Měl jsi nějakou přezdívku na Slovensku?

Na Slovensku jsme přezdívky nepoužívali, alespoň já jsem se s tím nesetkal, všichni na sebe volají křestním jménem, takže pro mě to byla nová věc. Musím se přiznat, že jsem ze začátku nevěděl, jak se spoluhráči jmenují a znal jsem je jenom podle přezdívek.

Medailí mám mnoho

Jaká je současná situace v mládežnickém basketbalu na Slovensku?

Musím říct, že tady v ČR je to o dost lepší. Na Slovensku jsme v mládeži měli velmi málo vyrovnaných zajímavých zápasů. U naprosté většiny zápasů bylo již před zápasem rozhodnuto. Mnoho zápasů končilo o 30 a víc bodů a kromě Mistrovství Slovenska nebylo moc vyrovnaných utkání.

Co ty a slovenská reprezentace? Vím, že teď o Velikonocích jsi byl na reprezentačním srazu.

V současné době na Slovensku není reprezentace U15, takže jsem členem kádru do U16, která má teď nový, poměrně široký realizační tým včetně maséra. Tento rok nás čeká ME do 16 let, divize B a já jsem v podstatě druhý nebo třetí nejvyšší v týmu, takže hraji v reprezentaci na pivotu, což mně úplně nevyhovuje. Sice jsem zvyklý na tento post, ale vždy jsem na něm využíval svoji výšku, kdy jsem  většinu protihráčů výškově vždy převyšoval. Teď to však už není takové, takže je pro mě těžší hrát na pozici pivota.

Jak je to v Žiaru nad Hronom s mužským basketbalem, existuje tam nějaká návaznost na mládež?

Samozřejmě, že máme v Žiaru i mužský tým. Hrají druhou nejvyšší soutěž.

Jakých týmových a individuálních úspěchů jsi dosáhl na Slovensku?

Dvakrát jsem získal MVP Mistrovství Slovenska v mé kategorii. V podstatě každý rok se nám povedlo získat některou z medailí na MSR a mám dokonce dva tituly Mistra republiky. Takže se dá říci, že pár medailí doma ve skříni mám. Jako úspěch považuji i to, že jsem si zahrál za Žiar a Bratislavu ve dvouch řočnících EYBL, kde se hrály velmi těžké zápasy.

Jak se kluk ze Slovenska ocitne v Pardubicích?

Můj první kontakt s Pardubicemi byl loni v květnu, kdy jsem zde byl na kempu společně se Samem Horváthem, který byl na Velikonočním turnaji ve Francii. To byl první kontakt s Pardubicemi. Poté se byl Dušan Bohunický podívat na MSR a tam mně nabídl,  jestli nechci jít do Pardubic. Já jsem rád za každou výzvu a tak jsem si řekl, že to chci zkusit a chci jít hrát do Pardubic. Velmi důležité bylo také to, že se táta znal s Dušanem Bohunickým již delší dobu a měl tak jistou záruku, že o mě bude postaráno.

Měl jsi kromě pardubické nabídky i jiné možnosti?

Dá se říci, že ano. V lednu minulého roku jsem byl na tři dny na zkoušce ve Španělsku, kde jsem měl odehrát s týmem i jeden turnaj, ale bohužel klub chtěl abych absolvoval 15 tréninkových jednotek a to se nedalo za 3 dny stihnout, takže šlo vyloženě o tréninky. Vím, že o mě měla zájem Bratislava. Asi tři roky dozadu jsem měl nabídku z Prahy, ale nepamatuji si z jakého klubu, jelikož to řešil otec.

Pardubice jsou lepší než Bratislava

Asi to nebylo pro čtrnactiletého kluka jednoduché opustit kamarády, rodiče a vlastně i zemi.  Nebál ses té změny?

Samozřejmě, že ze začátku jsem měl trochu strach, jak to bude vypadat, ale říkal jsem jsi, že to pro mě bude to nejlepší, že půjdu do mnohem většího klubu, kde budou mnohém těžší tréninky a konkurence a také, že to bude dobré proto, že se budu muset osamostatnit. Bral jsem to tak, že to pro mě bude basketbalový i životní posun.

Už jsi tady poměrně dlouho, takže se nemůžu nezeptat, zda se ti to splnilo?

Určitě ano, zejména co se týká basketbalu jsem hodně spokojený. Díky tomu, že hraji za U15 i U17, tak mám spoustu těžkých zápasů i tréninků. Tréninky jsou zde na vyšší úrovni než na Slovensku a vyhovují mně basketbalově, kondičně, prostě vším.

Kdo ti ze začátku nejvíce pomohl s adaptací na Pardubice?

Jednoznačně to byl Dušan Bohunický, kterého jsem znal už z kempu i ze Slovenska, navíc se Dušan dobře zná s mým tátou, takže je to taková prodloužená ruka mých rodičů tady v Pardubicích. A ze spoluhráčů musím vypíchnout Leoše Bílka, který byl první, s kým jsem se potkal na hale a on se se mnou hned začal bavit, se vším mně poradil a hodně mně pomohl. Moc mu za to děkuji.

Jak vnímali tvůj odchod takhle daleko rodiče?

Mamka nejdříve o mém odchodu do Pardubic nechtěla ani slyšet, ale nakonec se rodiče dohodli, že mě pustí a že když to nebudu zvládat, nebo se mně tady nebude líbit, tak pro mě okamžitě přijedou. Nakonec asi rozhodlo to, že to brali tak, že se jednou stejně budu muset osamostatnit a že to pro mě bude dobrá zkušenost.

Jak velký rozdíl je mezi Žiarom nad Hronom a Pardubicemi? A jak sis na to zvykal?

Pardubice jsou v podstatě pětkrát větší než Žiar. Ze začátku jsem si nemohl zvyknout na velké město. Autobusy, provoz atd. Žiar je mnohem klidnější a v podstatě ani MHD tam nemáme, protože se dá všude dojít pěšky. Musím opět poděkovat Dušanovi Bohunickému, který mně ze začátku ukázal, kam dojít nakoupit atd., takže jsem si poměrně rychle a teď už se tu cítím v pohodě. A z osobní zkušenosti musím říct, že Pardubice jsou pro mě mnohem lepší město než Bratislava.

Na MČR jedu vyhrát titul

Jak se ti líbí to, že nastupuješ za dva týmy, U15 i U17? Jaký je v zápasech rozdíl?

Ze začátku jsem to vnímal tak, že v U17 máme hodně dobré, těžké zápasy. Hrál jsem spoustu zápasů proti starším klukům, je to super zkušenost a navíc první fáze soutěže U15 byla pro mě až moc jednoduchá. Většinu zápasů jsme jasně vyhrávali a já mám raději vyrovnané zápasy, kde o něco jde. Ale teď to vnímám spíš naopak, že moje kategorie je hlavně U15, kde máme hodně dobrý tým a jistotu účasti na MČR. Navíc ve druhé fázi soutěže, kdy se sloučily všechny skupiny dohromady,  jsou i zde velmi kvalitní soupeři a zápasy. Naopak v U17 i vlivem zranění klíčových hráčů, kdy nám zbylo jen torzo týmu už v podstatě sezónu jen dohráváme a jsme rádi, že jsme se dostali do play-off a nemusíme hrát play-out.

Když jsi nakousl MČR U15, které nás čeká začátkem května v Pelhřimově, tak se musím zeptat,  s čím tam pojedeš?

Já a doufám, že i celý tým tam pojedu vyhrát titul. Myslím si, že se budeme rvát o nejvyšší příčky s Pelhřimovem a Sokol Pražským.

Jak těžké je motivovat sám sebe, když víš, že jdete v podstatě do předem  prohraného boje, jako poslední hrací víkend, kdy hrálo za tým U17 prakticky stejně hráčů z kádru U17 i U15?

Já jdu do zápasu vždy s tím, že chci podat co nejlepší výkon, ale musím říct, že je to pro mě docela těžké, protože o sobě vím, že pro svůj optimální výkon potřebuji kvalitního soupeře, kde není předem o ničem rozhodnuto a kde jde o každý míč. To mě dokáže vždy vyhecovat, takže to pro mě bylo docela složité, ale zranění ke sportu patří a nezbývá nám nic jiného než se s  tím porvat. Na druhou stranu doufám, že zkušenosti ze zápasů U17 využijeme na mistrovství U15, takže všechno zlé je pro něco dobré.

Ty působíš pohodovým dojmem, někdy až tak, že tě nedokáže nic rozházet. Jak je to s tebou po zápasech? Přemýšlíš o chybách, co zlepšit atd.? Nebo se na to snažíš nemyslet?

Vím, že navenek působím tak, jako by se nic nedělo a snažím se všechno brát s nadhledem. Spíš se snažím udržovat si dobrou náladu případně povzbudit spoluhráče. V soukromí na pokoji se však potom vždy zamyslím nad daným zápasem, kde byly chyby, co mám zlepšit, co se povedlo a tak dále. Ale nechci ovlivňovat tým negativními emocemi, takže se snažím si to řešit sám pro sebe.

Jak plánuješ svoji basketbalovou budoucnost?

Já mám priority nastavené tak, že první je škola, druhý basketbal, takže zcela jistě chci dostudovat vysokou školu. Samozřejmě se chci posunout basketbalově, takže když bude možnost se někam posunout, tak si za tím půjdu. Rád bych si zahrál španělskou nebo německou ligu.

Základní škola v Pardubicích, gymnázium na Slovensku

Jak to máš se školou?

Momentálně to je tak, že studuji v podstatě dvě školy najednou. Tady v Pardubicích chodím na ZŠ Staňkova a chystám se na přijímací zkoušky na Anglické gymnázium. Kromě toho však stále studuji i na Slovensku, jelikož musím splnit minimálně povinnou školní docházku na víceletém gymnáziu, kde moje studium probíhá tak, že dvakrát ročně mám testy a zkoušky.

Proč zrovna Anglické gymnázium?

Myslím si, že je to dobrá škola a v neposlední řadě proto, že mám velmi kladný vztah k jazykům. Už nějaký čas se učím anglicky a německy a rád bych se naučil i španělsky.

Když budeš přijat na Anglické gymnázium, tak jak to budeš mít s tréninky? Už je to nějak naplánované?

Už jsme se o tom bavili. Myslím, že to bude tak, že budu mít ranní trénink před školou, s tím, že budu chodit o něco později na první vyučovací hodinu, ale uvidíme, jak to bude vypadat. Každopádně bych nerad školu zanedbával.

Jak těžké je zvládat studium na dvou školách současně, navíc když prakticky nemáš volné víkendy,  jelikož hraješ za U17 i U15?

Jde to díky tomu, že zkoušky na Slovensku mám jen jednou za půl roku a jde o souhrn toho,  co se ostatní za ten půl rok naučili, takže většinou stačí několik dnů, abych se to naučil. Navíc zatím nemám ve škole žádné problémy. Na pololetí jsem byl vyznamenám.

Jak to zvládáš na internátě?

Musím říct, že na internátě se to dá přežít. Jediné co mě tam absolutně nevyhovuje,  je strava. Myslím si, že tam vaří velice špatně, takže tam ani nechodím na večeře a většinou si večeře beru při obědě na škole do stravovacích nádob a na intru si jídlo vždy ohřeji. Jinak jsem na pokoji se spoluhráčem z U17 Lukášem Hřebíkem a zcela mně to vyhovuje. Vždy si vyhovíme, často si pomáháme se školou, zejména Lukáš mně s češtinou.

Vím, že mnoho mladých českých lidí má problém rozumět slovenštině, setkal ses s tím? A jak naopak rozumíš ty češtině?

Bylo velmi vtipné, když jsem přišel poprvé do třídy a začal jsem něco říkat, tak mě nikdo, ale absolutně nikdo nerozuměl. Teď už je to o něco lepší, ale stále se mně stane, že musím občas něco někomu opakovat pomaleji. Já výuce rozumím v pohodě, myslím, že pro Slováka je jednodušší rozumět češtině než naopak. Naštěstí všichni učitelé pamatují Československo, takže mně rozumí bez problémů.

Bratr v Pardubicích = rozvod rodičů

Jak často jezdíš domů?

Domů se obvykle dostanu maximálně jednou za měsíc. Většinou jezdím vlakem do Bratislavy nebo Nových Zámků a tam mě vyzvedávají rodiče. Občas, když se taťka přijede podívat na zápas, tak jezdím s ním autem.

Nevadí ti to cestování?

Vůbec. Většinu času trávím na notebooku, takže mně to většinou rychle uteče.

Jak často za tebou jezdí rodiče? A jak často jste v kontaktu?

Většinou za mnou jezdí tak dvakrát za měsíc. Většinou se střídají, protože jeden z nich musí zůstat doma s mladším bratrem. Moc se těším na MČR U15, tam by měli přijet všichni. Jinak si párkrát týdně zavoláme, ale ze začátku mně mamka volala v podstatě každý den a musím říct, že už to bylo docela otravné, ale chápal jsem, že o mě má strach. Teď už je to v rozumné míře. Kontakt máme pravidelný, ale není to nic přemrštěného,

Zmínil ses, že brácha hraje taky basketbal, je stejně dobrý jako ty?

To se nedá porovnávat. On je pevnější, má větší postavu, než jsem měl já, sice není tak rychlý, jako já, ale zase má velmi dobrou ruku a stále se zlepšuje. Minulý rok dával kolem 5 bodů na zápas a při nedávných zápasech dal 28 a 15 bodů. Takže talent tam je.

Takže se za pár let můžeme těšit na slovenskou bratrskou dvojici v pardubickém dresu?

Já bych byl jednoznačně pro, ale myslím si, že to neprojde, protože mamka by ho asi nepustila. Bylo pro ní těžké už to, když odcházel já. Když jsem naposledy byl doma, tak ze srandy řekla tátovi, že se s ním rozvede, když pošle i druhého syna do Pardubic.

Jaký máš vztah s bráchou a jak se ten vztah změnil po tvém odchodu do Pardubic?

Samozřejmě, že se občas popereme a pozlobíme, jako správní bratři, ale jinak bych za něj dal ruku do ohně a jsem rád, když s ním mohu strávit nějaký čas doma. A teď když se nevidím tak často, tak spolu vycházíme ještě lépe.

Co ty a ostatní sporty?

Mám velmi rád volejbal a stolní tenis. To si občas zahraji, zapinkám, ale jinak nic velkého. Jeden čas jsem musel s mamkou dělat jógu, která mně měla pomoci, abych neměl tolik výronů kotníků, ale strašně jsem to nenáviděl. To stejné mohu říci i o plavání, které jsem měl pro změnu nakázané kvůli zádům.

Co ty a volný čas v Pardubicích a doma na Slovensku?

Když jsem doma, tak většinu času strávím s rodinou nebo kamarády. Snažím se potkat s co nejvíce lidí, protože přeci jen se mně po nich stýská. Když jsem v Pardubicích, tak se buď věnuji studiu, nebo trávím čas hraním her na počítači a samozřejmě brouzdáním po sociálních sítiích A poslední dobou často mučím na pokoji Hřébu. Koupil jsem si k narozeninám klávesy a snažím se na ně naučit hrát. Lukáš by si mně nikdy nestěžoval, ale myslím si, že to pro něj je utrpení, když hraji. Naštěstí pro něj jsem si již konečně koupil ke klávesám sluchátka, takže již ho tolik netrápím.

Už jsi stihl v Česku navštívit nějaké jiné město než Pardubice?

Ano, byl jsem v Praze a je to docela vtipná příhoda. Procházel jsem si památky, Staromák, Václavák, Karlův most a tak dále. Rozhodl jsem se jít si prohlédnout i druhou stranu Karlova mostu a pak se mně vybil telefon, takže jsem nějaký čas trávil blouděním v Praze, naštěstí se mně nakonec povedlo dostat zpět na nádraží a do Pardubic.

Co ty a kabina, nemáš na talíři, že jsi jediný Slovák v týmu?

Samozřejmě, že občas slyším narážku na to, že jsem Slovák, ale beru to v pohodě a nic si z toho nedělám kluci jsou fajn, jak U17,  tak i U15. Myslím si, že máme dobrou partu.

Jaký máš vztah s klukama ze starších kategorií?

Já mám výhodu v tom, že dvakrát týdně chodím na dopolední tréninky, které jsou určené pro Sportovní gymnázium, takže se dá říci, že jsem v kontaktu i se staršími hráči. Navíc čas od času pomáhám u stolku, takže se určitě pozdravíme a není tady žádný problém.

Juro,  díky za rozhovor a hodně štěstí v posledních týdnech sezóny.

Příště si budeme povídat s dalším hráčem, který je členem dvou týmů a patří mezi největší naděje našeho klubu. O koho půjde? Na to si počkejte do příštího týdne.