Představujeme naše odchovance: Martin Roub (NJCAA)

Borec hrající za velkou louží soutěž NJCAA za tým Western Nebraska Community College (WNCC) Cougars. Toho jsme museli využít a s Martinem jsme si popovídali nejen o jeho první sezóně v týmu amerických pum, ale také o studiu, životě na americkém středozápadě a nejen basketbalové budoucnosti.

Nevěděl jsem co čekat

Ahoj Martine, začneme hned zostra, jak probíhal tvůj odchod do USA? Bylo to dlouhodobě plánované, nebo spíš rozhodnutí na základě nabídky, kterou jsi dostal?

Určitě to nebylo tak, že bych svůj odchod plánoval. Ale v průběhu loňské sezóny, kdy jsem v pardubickém áčku neodehrál příliš minut (2 minuty/zápas), tak jsem přemýšlel, jak dál. Došel jsem k závěru, že bych měl něco změnit. I spoluhráči se vyjadřovali tak, že bych měl zkusit odejít do USA, tak jsem se rozhodl to zkusit a s odstupem času to hodnotím  jako nejlepší rozhodnutí, které jsem zatím udělal.

Dostal ses na školu WNCC, která se nachází v městečku Scottsbluff v Nebrasce, proč právě tato škola?

Právě z této školy jsem dostal nabídku, která mě hned zaujala. Navíc, když jsem si hledal a zjišťoval informace o této škole, tak jsem získal jen kladné reference, takže bylo rozhodování vlastně jednoduché.

Jak vůbec probíhal tvůj přílet a jak o tebe bylo postaráno?

Servis ze strany týmu, potažmo univerzity je suprově vymyšlený a nastavený. Na letišti na mě čekali lidé z univerzity, kteří mě zavezli na koleje, kde jsem se ubytoval. Poté jsme jeli k rodině, která mě dostala na starosti, abych měl nějaké zázemí a abych se rychleji adaptoval, za to jsem byl rád.

Jak vypadaly tvoje první minuty a dny v USA?

Odlétal jsem těsně před začátkem amerického školního roku, to bylo koncem srpna. Nebudu zastírat, ze začátku jsem byl hodně nervózní. Byla to pro mě velká změna a nevěděl jsem,  co mohu čekat. První týden jsem se spíše rozkoukával a rozmlouval, ale pak díky lidem okolo jsem se rychle adaptoval a začal jsem se cítit jako součást něčeho většího.

Mohl bys více popsat program univerzity a místních rodin?

V podstatě jde o to, že studenti z ciziny vždy dostanou rodinu, která je jim k dispozici proto, aby se měli kam obrátit také mimo školu. Pravidelně jsem tam chodil na oslavy svátků, rodinné oslavy a také jsem tam strávil část svého volného času, zejména pak víkendy. Je to dobré v tom, že i cizinci mohou někam patřit a jednodušeji se zařadí do místní komunity.

Když už jsme u místní komunity, tak co bys  nám mohl říci o městečku Scottsbluff?

Na americké poměry je to spíše taková vesnice. Město má asi 15 tisíc obyvatel, takže spíše takové poklidné městečko.

Mám vše, co potřebuji

Co ty a angličtina, jak jsi na tom byl,  když jsi odjížděl a nebál ses  toho, zda se domluvíš?

Mírné obavy jsem měl. Vždycky jsem rozuměl, jelikož už v Pardubicích to pro mě byla nutnost, abych rozuměl Ellovi Sandersovi a americkým spoluhráčům. Spíš jsem se bál toho, jak budu mluvit, protože co si budeme povídat ani v češtině se neřadím mezi “ukecané” jedince. Ale byl jsem tzv. hozen do vody a musel jsem si zvyknout a naštěstí se mně to povedlo a s komunikací nemám problémy.

Jak probíhá tvůj běžný den?

Vstávám mezi sedmou a osmou hodinou ranní. Poté jdu na snídani, kterou máme v jídelně. Zhruba tříkrát týdně mám po snídani individuální trénink,  po kterém jdu do školy, kde jsem celé dopoledne. Následuje oběd a již v jednu hodinu máme trénink, který je následován posilovnou. V pět hodin odpoledne pak jdu na večeři. Poté se většinou věnuji individuální přípravě do školy a pak jdu spát.

Co na univerzitě studuješ?

Studuji psychologii. První semestr jsem měl takové základní věci, jako angličtinu a úvod do psychologie, teď v druhém semestru jsem měl již náročnější předměty,  jako je například sportovní psychologie atd.

Jaký režim máš na kolejích,  jsou zde přísné podmínky?

Nejde o nijak tvrdý režim, že bychom měli večerku, zakázáno opustit kampus nebo něco podobného. Samozřejmě jsou zde určitá pravidla, ale myslím si,  že se příliš neliší od toho, co známe  tady v ČR. Určitě to není tak, že by nám trenéři a lidé z univerzity říkali,  co máme dělat ve volném čase a nějak nás omezovali. Pokud neděláme problémy a  chováme se slušně, tak máme dost volnosti.

Potkal jsi v USA nějakého dalšího Čecha?

Na naší škole hrála volejbalistka z ČR,  se kterou jsem si párkrát povídal, ale jinak o žádných krajanech nevím. Párkrát jsem potkal Čechy, kteří hrají jiné sporty za jiné univerzity, ale to je asi tak vše.

Spolubydlící mně připomněl porážky

Jak moc toho nachodíš po kampusu?

Skoro nic. Jídelnu mám kousek od svého pokoje, takže to je pár kroků. Hala je asi padesát metrů od kolejí a škola je spojená s halou, takže vše mám prakticky na jednom místě.

Jak vypadá tvůj pokoj?

Je to klasická kolej, takže dvě postele, skříně a pracovní stoly. Sprchy a další sociální zázemí máme pak na chodbě.

Na pokoji jsi byl se srbským hráčem Dimitrijevičem, který hrál v ČR za GBA. Proběhlo nějaké hecování o zápasech v ČR?

Párkrát mně bylo připomenuto, jak nás s GBA porazili, ale jinak jsme si docela sedli a na pokoji jsme měli pohodu. Já jsem se s ním vlastně již před mým odchodem bavil o tom, jak to na škole vypadá a on mně jenom potvrdil, že mám nabídku na odchod do NJCAA přijmout.

Jak velký skok byl přechod do USA,  co se basketbalu týká? Jak jsi vnímal první tréninky?

První, čeho jsem si všiml,  bylo, že jsem tam jednoznačně nejvyšší. Od prvních tréninků jsem měl pocit, že jsem na správném místě. Jistě jsem nebyl nejlepší z týmu, ale ani jsem nepatřil k nejhorším. Basketbalově jsem zapadl velmi dobře. I díky trenérům je to pro mě dobré místo, proto abych se zlepšoval.

Jaké je složení týmu? Kolik Evropanů v něm najdeme?

Náš tým hodně sází na hráče z Evropy. Je to dlouhodobá strategie, která se osvědčila a  funguje. Evropané měli v týmu vždy místo,  a to i proto,  že mají dobré výsledky ve škole, což je pro školu velmi důležité. Takže kromě mě byli v týmu ještě tři hráči ze Srbska. Dva z nich nyní z týmu odchází a je dost pravděpodobné, že přijdou noví kluci z Evropy.

Jak je propojeno studium a basketbal? Musíš si držet nějaké školní výsledky, abys mohl hrát?

Je to přesně tak, musím držet určitý průměr, abych mohl hrát. Trenéři mají přístup ke známkám a jsou v pravidelném kontaktu s profesorským sborem, takže na školu je kladen velký důraz. Naštěstí mám známky v pořádku, takže se mně nestalo to, že bych nemohl na zápas nebo na trénink, ale pár hráčům se to již stalo. Nikdy to není příjemné.

Jakým zázemím disponuje basketbalový tým na WNCC?

Mám k dispozici všechno,  co potřebuji. Hala je poměrně velká a pěkná. K dispozici máme fyzioterapeuta, který je k dispozici všem sportovcům na univerzitě a dá se říci, že mám zajištěno,  co je třeba od individuálních tréninků, přes posilovnu i případnou pomoc ve studiu.

Jak cestujete na zápasy?

Vždy jezdíme autobusem, občas je to hodně náročné, protože jsou to pravidelně cesty, které jsou 8-10 hodin dlouhé, někdy to není úplně příjemné.

Basketbal je zde rychlejší

Můžeš, prosím, srovnat zápasy KNBL a NJCAA?

Na zápasy chodí podobné počty diváků jako u nás na KNBL. Musím říci, že atmosféra je výborná,  a to zejména díky studentům všech univerzit, kteří vždy žijí s týmem a snaží se mu pomoci k výhře. Jsou to hlavně sportovci z jiných odvětví, kterým naopak poté chodíme fandit my.

A kdybys měl obě soutěže porovnat basketbalově?

Náš tým se liší od většiny ostatních tím, kolik má v týmů Evropanů a tím pádem hrajeme trochu jiným stylem než ostatní. Obecně se dá říci, že je NJCAA o něco rychlejší, hraje se nahoru dolů.

Co tvoje pozice? Musel jsi nějak změnit svůj herní styl?

Nic jsem měnit nemusel, stále hraji na pozici pivota a pracujeme na tom, abych byl lepší. Zároveň se mě trenéři nesnaží úplně změnit a neomezují mě v tom,  v čem jsem dobrý, takže velmi často si mohu vyběhnout ven na trojku a dost často je to i pokyn trenéra, aby pro mě byla vytvořena pozice pro střelu z dálky.

Na jaké části hry jsi v USA nejvíce zapracoval?

Určitě jsem silnější a rychlejší. Zejména u rychlosti jsem za to rád, protože to byla vždy moje slabina. Také jsem se hodně zlepšil v technických věcech pod košem. Takže i moje  hra pod košem šla velmi nahoru. Musím říci, že pociťuji zlepšení ve všech oblastech hry.

Jaký je rozdíl mezi tréninkovou jednotkou v ČR a v USA?

Náš trenér, i když řekne, že nás čeká kratší trénink, tak je to většinou minimálně dvě hodiny a pak ještě nadává, že už musíme skončit, protože po nás jdou trénovat volejbalistky. Hlavně se věnujeme zápasovým situacím v tréninku, ale málokdy se dostaneme ke hře 5 na 5 na celé hřiště. Hodně tréninků je o běhání a fyzičce.

Chodí na Vaše zápasy skauti z NCAA?

Ano, velmi pravidelně. Zejména teď na konci sezóny se objevovali lidé z NCAA týmů velmi často,  a to nejen na zápasech ale i na trénincích.

Pro školu to byla nejlepší sezóna za 17 let

Soutěž NJCAA je vlastně takovou bránou do NCAA. Měl jsi již po letošní sezóně nabídky z této soutěže?

Odehrál jsem velmi dobrou první sezónu, takže nějaké nabídky z první divize NCAA jsem na stole měl. Ale nakonec jsem se rozhodl zůstat ještě rok v NJCAA. Věřím, že se mně povede navázat na povedenou sezónu, ještě více se zdokonalit a doufám, že poté dostanu nabídku  z lepších univerzit než po této sezóně. V tom rozhodnutí mě podpořili i trenéři na WNCC, kteří mně řekli, že další rok v NJCAA mi hodně pomůže.

První sezóna se ti velmi povedla, dokonce tak, že začátkem července odlétáš na All-stars game NJCAA. Víš, co tě tam čeká?

On to v podstatě není all-stars zápas, jako známe z NBA atd. Jedná se spíše o kemp pro 32 nejlepších hráčů v naší soutěži. Bude se jednat o třídenní kemp na Floridě. Kromě 32 hráčů byli vybrány  i 4 nejlepší trenérské týmy NJCAA, které se o nás budou starat. Potkám se tam se svým trenérem a jedním ze spoluhráčů. Ještě přesně neznám program, ale mám za to, že se bude jednat o dva dny intenzivních tréninků a na závěr by se měl konat miniturnaj týmů.

Pro tebe byla sezóna velmi povedená (20 minut/zápas, 9,6 bodů na zápas), ale jak dopadla týmově?

Pro tým to byla nejlepší sezóna po 17 letech. Povedlo se nám vyhrát náš regionální turnaj a pak jsme hráli na národním turnaji, kde se utkávají týmy z celých USA a tam jsme dokázali urvat jednu výhru

Jaký je rozdíl mezi NJCAA a NCAA?

Obě soutěže jsou celostátní. Rozdíl je v tom, že v NJCAA se utkávají menší školy. Většinou se jedná o dvouleté školy, ze kterých pak hráči přechází do NCAA.

NBA jsem zatím neviděl

Jak probíhá tvůj kontakt s rodiči v ČR?

Rodiče mohou sledovat moje zápasy na internetu a samozřejmostí je pravidelné volání přes skype.

Co ti v USA chybí?

Určitě jídlo. Chybí mně česká kuchyně. Nevaří nám špatně, máme velký výběr, ale velmi často máme hamburgery, hranolky a podobné smažené věci, které nemusím natolik, abych je musel jíst každý den.

Co na tebe udělalo největší dojem?

Určitě atmosféra té školy a obecně města. Možná je to tím, že je to velmi malé město, takže naše škola v podstatě tvoří duch města. Každý se nám snaží pomáhat, jsou na nás milí a velmi obětaví.

Co jsi stihl ve svém volném čase? Navštívil jsi třeba NBA?

Bohužel moc volného času nemáme. Párkrát jsem byl na výletě v Denveru, ale nebylo tak, že bych procházel nějaké památky a město. Vždy to bylo spíš s mojí náhradní rodinou. Chtěl jsem navštívit i NBA, ale nakonec se mně nepovedlo sehnat lístky v den, kdy bych měl volno, takže to nevyšlo. Snad v letošní sezóně. Jinak většinu času trávím v kampusu. Pravidelně chodím fandit ostatním týmům z naší univerzity.

Martine děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí do další sezóny.